OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To je radosti, od 29. apríla je na svete tretí dlhohrajúci album chicagskej jedovatosti LORD MANTIS. Krátko ku kapele – funguje od roku 2003 a aktuálna zostava je Bill Bumgardner bicie, Charlie Fell basgitara a vokál, Andrew Markuszewski vokál a gitary a Ken Sorceron gitary. Traja zo štyroch členov sa buď naživo alebo aj tvorivo podieľali okrem iného na existencii čiernej zlobnej haluze NACHTMYSTIUM a celkovo ide o zostavu činnú v mnohých ďalších zoskupeniach, spomeniem tie najznámejšie – ABIGAIL WILLIAMS či sludge/doom rachot INDIAN.
Tvorba LORD MANTIS, na predošlom albume „Pervertor“ z roku 2012 dajme tomu ťažký a zúrivý black/sludge metal s post- a industriálnymi vplyvmi, na novinke ešte o čosi zbesnela a temné, okultné, skoro až rádioaktívne zamorené nálady sa viac ponorili do rachotiacich a drvivých, odľudštených industriálnych polôh. Disharmonický, mizantropicky znejúci zohavený black metal a všetko živé pohlcujúce sludgeové bahno sa v jednom celku spájajú so sonickou anihiláciou, inšpirovanou GODFLESH alebo PITCH SHIFTER (v časoch albumu „Industrial“). Výsledkom je zdevastovaná hudobná krajina beznádeje a záhuby. Veľmi pekné.
8 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.