Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To je radosti, od 29. apríla je na svete tretí dlhohrajúci album chicagskej jedovatosti LORD MANTIS. Krátko ku kapele – funguje od roku 2003 a aktuálna zostava je Bill Bumgardner bicie, Charlie Fell basgitara a vokál, Andrew Markuszewski vokál a gitary a Ken Sorceron gitary. Traja zo štyroch členov sa buď naživo alebo aj tvorivo podieľali okrem iného na existencii čiernej zlobnej haluze NACHTMYSTIUM a celkovo ide o zostavu činnú v mnohých ďalších zoskupeniach, spomeniem tie najznámejšie – ABIGAIL WILLIAMS či sludge/doom rachot INDIAN.
Tvorba LORD MANTIS, na predošlom albume „Pervertor“ z roku 2012 dajme tomu ťažký a zúrivý black/sludge metal s post- a industriálnymi vplyvmi, na novinke ešte o čosi zbesnela a temné, okultné, skoro až rádioaktívne zamorené nálady sa viac ponorili do rachotiacich a drvivých, odľudštených industriálnych polôh. Disharmonický, mizantropicky znejúci zohavený black metal a všetko živé pohlcujúce sludgeové bahno sa v jednom celku spájajú so sonickou anihiláciou, inšpirovanou GODFLESH alebo PITCH SHIFTER (v časoch albumu „Industrial“). Výsledkom je zdevastovaná hudobná krajina beznádeje a záhuby. Veľmi pekné.
8 / 10
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
